Cesta do nového domova
28.03.2008 Jsme chvilku po obídku vyrazili na Černý Most v Praze, v tu dobu jsem já ani můj bráška nevěděli, co se bude dít. Moje dočasná panička a maminka zabalila nějakou baštu a mě, brášku a maminku dala do přepravky a vyjeli jsme na cestu. Myslel jsem si, že jedeme na výlet, do té doby jsem vlastně venku ještě nebyl a podle mě už bylo na čase.
Asi v půl třetí jsme už byli na parkovišti u McDonaldu na Černém Mostě, čekali jsme asi půl hodiny a já i bráška jsme byli už pěkně zvědaví, co se bude dít. Maminka se nás snažila uspat, ale my jsme si chtěli jenom hrát a pak se najednou otevřely dveře ...
Čekal jsem, že uvidím paničku, ale nestála tam sama, stály tam s ní ještě dvě cizí slečny. Vypadaly stejně překvapeně jako já.
Panička nás vytáhla, mě i brášku ven, a začala nás jim ukazovat. Vůbec jsme nechápali, co se děje ani maminka nevypadala nijak zvlášť nadšeně. V duchu jsem si říkal, že začnu štěkat, vytrhnu se paničce z ruky a poběžím za maminkou, ale jediné, co bylo, že jsem se začal třást. Panička si se slečnami začala povídat a pak si mě jedna z nich, vysoká, černovlasá, moc pěkná, vzala do ruky. Dal si něco povídali. Pak ta druhá, o něco nižší, hnědovlasá, stejně tak hezká, podepsala nějaký papír, který by se určitě moc dobře trhal, to mi věřte, to já poznám ;o) Od mojí paničky si vzali sáček granulek a s úsměvem se rozloučili. Myslel jsem, že se mi uleví, ale pak mi došlo, že něco nehraje. Maminka s bráškou se vrátili do přepravky a já a ty slečny jsme šli úplně opačným směrem. Ačkoliv jsem nechtěl, začal jsem brečet. A tak jsem dostal piškůtek ;o)
Čekal jsem, že se vydáme k autu nebo tak, ale nic takového. Vydali jsme se směr nákupní centrum. Byla to paráda. Sice tolik lidí jsem pohromadě ještě neviděl, tak jsem se trochu třásl a vypadal jsem jako 50dkg chlupatého rosolu ;o)
Ale holky na mě byly hodné, rychle nakoupily kopu oblečení a vydali jsme se na autobus směr Liberec. Hned u vstupu do autobusu jsem byl označen za nejmenšího cestujícího, nechápu proč si to myslí, nejsem zas tak malý a určitě ještě vyrostu ... možná ... snad. Ale hned v autobuse, když jsme si sedli, jsem nad tím přestal přemýšlet, dal jsem si sváču a celou zbývající cestu jsem prospinkal ;o)
Probudil jsem se až v Liberci, odkud jsme se vydali na autobus do nového domova, kde jsem teď už moc spokojený, ale o tom zase jindy ;o)
.........
(Petra, 4. 7. 2009 13:07)